Hormuz není jen o ropě. Může otřást i globálním potravinovým systémem

Každý dnes sleduje cenu ropy. Ale uzavření Hormuzského průlivu by mohlo otřást i globálním systémem potravin.

Na to začínají upozorňovat analytici i média. Udělal jsem si proto malou rekognoskaci terénu se svým domácím AI analytikem Fareedem 😄 a když už ji mám hotovou pro vlastní potřebu, sdílím ji i sem. Třeba to bude zajímat i vás.

Ekonom Petr Bartoň nedávno poznamenal, že „ten, kdo válku plánoval, udělal dobře, že ji naplánoval na konec zimy, a ne na začátek“. U energií to dává smysl, protože v zimě se topí. Jenže u zemědělství to tak jednoduché není. Právě teď totiž začíná období, kdy farmáři nakupují hnojiva pro jarní setí.

A právě tady se Hormuz potkává s potravinami.

Hormuz jako logistické hrdlo světa

Hormuzský průliv není jen ropná tepna světa. Je to jedno z klíčových logistických míst globální ekonomiky.

Normálně jím prochází zhruba pětina světové ropy a podobný podíl LNG. Méně známé ale je, že tudy proudí také velká část surovin pro výrobu hnojiv.

Perský záliv je jedním z hlavních center výroby dusíkatých hnojiv. Ta vznikají z amoniaku vyráběného ze zemního plynu.

Bez syntetických hnojiv by planeta podle odhadů dokázala uživit asi čtyři miliardy lidí místo dnešních osmi. Jinými slovy, přibližně polovina lidstva jí díky moderním hnojivům.

Problém načasování

Konflikt v regionu už vedl k odstavení části produkce hnojiv v Íránu a Kataru a ceny močoviny začaly rychle růst.

Problém je i načasování. Krize přichází přesně ve chvíli, kdy farmáři na severní polokouli kupují hnojiva pro celou sezónu.

Pokud jsou hnojiva příliš drahá nebo nedostupná, farmáři reagují jednoduše. Použijí jich méně nebo změní plodiny.

To se ale projeví až za několik měsíců při sklizni.

Jak vzniká potravinový šok

Potravinový systém je citlivý na několik faktorů současně.

Na energii, protože plyn je základ pro výrobu hnojiv. Na logistiku, protože velká část obchodu probíhá po moři. Na chemický průmysl, protože například síra je klíčová pro výrobu fosfátových hnojiv.

Pokud se tyto řetězce naruší současně, vzniká takzvaný kaskádový šok.

Poslední velká potravinová krize

Největší globální potravinový šok posledních let přišel po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Ukrajina a Rusko byly před válkou dohromady zodpovědné přibližně za třetinu světového exportu pšenice a velkou část exportu kukuřice a slunečnicového oleje.

Blokáda Černého moře tehdy vyhnala ceny potravin na historická maxima a podle OSN čelilo akutní potravinové nejistotě asi 258 milionů lidí.

Potravinové krize se opakují

Podobné šoky ale svět zažil už dříve.

V letech 2007 až 2008 vedl růst cen energie, biofuels a špatné sklizně k prudkému zdražení potravin a nepokojům ve více než čtyřiceti zemích.

O pár let později způsobilo sucho v Rusku zákaz exportu pšenice a růst cen chleba, který byl jedním z faktorů napětí během Arabského jara.

Společný jmenovatel je vždy podobný. Energie, logistika a zemědělské vstupy.

Proč to nejvíce dopadá na chudší země

Potravinové krize mají jednu nepříjemnou vlastnost. Dopadají velmi nerovnoměrně.

V bohatých zemích tvoří potraviny relativně malou část rodinných rozpočtů.

V Evropské unii je to zhruba deset až patnáct procent. V Česku přibližně třináct procent.

V mnoha chudších zemích je to úplně jiný svět.

V Bangladéši jde na jídlo asi 45 procent příjmů domácností. V Nigérii nebo Etiopii klidně kolem poloviny.

Když tedy ceny potravin vzrostou o třicet procent, v Evropě je to nepříjemné.

V chudších zemích to ale může znamenat reálný nedostatek jídla.

Když zdraží chleba

Právě proto ekonomové často říkají, že ceny chleba dokážou destabilizovat státy rychleji než většina jiných ekonomických šoků.

Hormuz je na mapě jen úzký průliv. V globálním potravinovém systému je to ale jedno z míst, kde se protínají energie, chemie, hnojiva a zemědělství.

A když se několik těchto řetězců naruší současně, může to zasáhnout něco velmi základního.

Jídlo.